Luboš odjel do Anglie, a teď tam pracuje a bude nám odtamtud psát.

Ano, ještě žiju a se mnou i tento web.

Tentokrát si dovolím zeměpisně rozšířit působnost blogu a podělím se s vámi o to, jak se nám dařilo ve Skotsku.
(Pokračování textu…)

Já vím, jsem měsíc pozadu. Pozitivní je, že jsem se vůbec odhodlal sepsat jak to na takové akci chodí.

Kvalifikace se nehraje tam co hlavní turnaj, nýbrž na kurtech Bank of England.
Wimbledon sice není od nás daleko, ale kurty Bank of England jsou přímo coby kamenem dohodil.
Vstup byl volný, počasí ucházející a tak se stalo, že jsem tam v několika dnech strávil dohromady pěkných pár hodin.
(Pokračování textu…)

se nachází na jižním pobřeží Anglie, doslova na dohled od ostrova Isle of Wight a nedaleko města Southampton. Z Londýna je to zhruba 90 minut cesty vlakem jihozápadním směrem, což z místa dělá ideální destinaci pro strávení květnového volna.

(Pokračování textu…)

Lámal jsem si hlavu o čem bych vám po dlouhé době napsal, až to najednou přišlo shůry.

Citace ze serveru bbc.co.uk:
South-east England has been hit by the heaviest snow in 18 years, causing trains and buses to be cancelled, and airports and schools to be closed.
Parts of London may see a foot (30cm) of snow, while the Pennines and parts of the north may see 20 inches (50cm).

Dnešní den se nedal nazvat pracovním. Velká většina lidí se ani nepokoušela do práce či školy dostat. Děti samozřejmě řádily ve sněhu a stavěly sněhuláky, mnohé z nich viděly sníh poprvé v takovém množství. Starší fotili zasněžené londýnské ikony jako např. telefonní budky a krásy zimní přírody, které dnes stály opravdu zato. Místní malíř si nemohl nechat ujít příležitost a v té zimě a vánici co celý den byla maloval starý, rádoby viktoriánský, most přes Temži pod sněhem.

Městská doprava úplně zkolabovala. Že nejezdí autobusy je pochopitelné, ale proč nefunguje velká část linek metra mi jasné není.

Nakonec ale i já jsem byl dnes „chicken“, nechal bicykl odpočívat a šel do práce pěšky. Hezky to pod nohama křupalo.

Relativně úzké a více než rušné ulice Londýna cyklistice na první pohled moc nepřejí. Přesto cyklistů tu jezdí opravdu hodně.
(Pokračování textu…)

lidí co něco jsou a něco úplně jiného dělají.
(Pokračování textu…)

Původně jsem měl v úmyslu poslat obrázky z naší zahrádky. To se ukázalo jako nešťastné, protože zaostřit a trefit tu věc kompaktním digitálním foťákem není jen tak. Tak jsem holt musel jít lovit přímo na Heathrow. Všem ženám a romanticky smýšlejícím mužům se za poslední dva příspěvky omlouvám.

(Pokračování textu…)

Ale když už jsem si s tím dal tu práci, tak se nemůžu nepochlubit.

Jeřáb

Pohyb mi začal chybět dřív než chleba. Řešil jsem to (a řeším) nějakým běháním, ale volejbal je volejbal.
Kamarád Google mi něco našel a tak jsem to šel vyzkoušet. Byl jsem připravený na všechno a dobře jsem udělal. Všechno bylo jasné už v momentě, kdy jsem spatřil síť. Ta byla na kůlech možná ženská a páska tvořila ukázkovou parabolu. Slovo „kůl“ je trošku zavádějící, jednalo se spíš o „tyčku“. Další průběh byl plně v tomto duchu, netřeba se o něm rozepisovat. Od té doby se důsledně vyhýbám akcím označným jako „social volleyball“. Social volleyball, podobně jako Social Democracy, je úplně tragickej.
Ale aby to nevyznělo tak negativně, v jednom klubu se mi rýsuje naděje na sport s velkým S, ovšem ne Social. Uvidíme.

Slovo „jedli“ není úplně na místě. Jak jsem se totiž dozvěděl, ústřice se hltají.
Tím pádem z případné chuti nic moc nemáte.
Nebylo to tak zlý jak to vypadá, ale druhou jsem si už nedal.

(Pokračování textu…)