Ano, ještě žiju a se mnou i tento web.
Tentokrát si dovolím zeměpisně rozšířit působnost blogu a podělím se s vámi o to, jak se nám dařilo ve Skotsku.
Kdo si myslí, že Skotsko z Londýna není daleko, je na omylu. Je to odsud zhruba stejná dálka jako na české hranice. Chválabohu, jestli se Britům něco povedlo, tak je to dálniční síť. To znamená, že v pátek večer sednete do auta a jedete kam až to jde. Nasnídáte se na zbytcích Hadrianova valu a v poledne jste v Glasgow. Při procházce městem vás napadne jenom tisíckrát omletá replika V. Frištenského – „Co tady je? Prd.“ Že Edinburgh je turisticky atraktivnější jsme věděli předem, ale ten ležel mimo naši trasu a my nechtěli ztrácet drahocenný čas vyšetřený hlavně na přírodní krásy.
Přírodu jsme si začli užívat v zápětí. U Loch Leven v Glen Coe (loch=jezero, glen=údolí) jsme se rozhodli přenocovat. Jakmile vylezete z auta, jsou tam a jsou všude. Muchničky. Mrňavý, dotěrný a hlavně kousavý hmyz, co vleze všude. Za chvíli muchničky i smrkáte. Repelenty jsou k ničemu. Pomáhá síťka přes hlavu, když jí máte a nepotřebujete zrovna jíst. Pak silný déšť, kterého se nám za ten týden dostalo víc než dost, ale to vás moc nevytrhne. Jedině vítr funguje, a tak jsme se snažili přespávat na místech, kde se dal očekávat. Poznámka na okraj: Ve Skotsku je zákonem povolené kempování na divoko. Nicméně najít místo, které není ohrazené, dá se na něm postavit stan a splňuje minimální estetické požadavky lze jen velmi těžko. Ve volné přírodě jsme neviděli jediný stan.
Po zahřívacím výletě k jezeru nad vesnicí Kinlochleven jsme si druhý den brousili zuby na Ben Nevis, nejvyšší vrchol Británie (1344 m.n.m.). Zbytečně. Ráno byla tak nízká oblačnost, že nižší už být nemohla, o dešti nemluvě. Jeli jsme tedy dál. Na ostrov Skye jsme se přepravili piditrajektem. Když neprší, Skye je nádherný. Liduprázdno, zelená členitá krajina, ovce, kopce od moře k moři, místy zakončené rozeklanými útesy. Na koupání v moři ale nedošlo. Namočil bych si kulicha. Něco málo jsme obešli, ale pravdou je, že to bylo počasí, které nás vyhnalo zpět do vnitrozemí. Tam to nebylo o moc lepší. Provozovali jsme autoturistiku, objeli nějaké hrady. Povinně jsme navštívili jezero Loch Ness. V místním muzeu plném působivých prezentací vám sdělí, že Lochnesska asi není. Vcelku střízlivý pohled, ale v ten moment mají už vaše vstupné v kapse. Když nám další den osmdesátiletá domorodkyně sdělila, že takovýhle deště ještě nezažila, pochopili jsme a vydali se na cestu zpět.
Na zpřístupnění obrázků se pracuje…
Jeee krasny cestovani, hned bych tam vyrazil… Tesim se na obrazky, i kdyz bylo destivo. Jo a proc jste jeli na Skye trajektem a ne po moste?
Kolikrát za rok jedeš po mostě? A kolikrát trajektem?
Jelikoz trajektem sem se do Britanie plavil tak sem vyuzil projet se po moc peknym moste 😛
Nazdar, moc Tě zdravím. vašek(altmann)