Já vím, jsem měsíc pozadu. Pozitivní je, že jsem se vůbec odhodlal sepsat jak to na takové akci chodí.
Kvalifikace se nehraje tam co hlavní turnaj, nýbrž na kurtech Bank of England.
Wimbledon sice není od nás daleko, ale kurty Bank of England jsou přímo coby kamenem dohodil.
Vstup byl volný, počasí ucházející a tak se stalo, že jsem tam v několika dnech strávil dohromady pěkných pár hodin.
Nejvíc mě překvapilo jak špičkový tenis se hraje za tak málo profesionálních podmínek. Tamních 16 kurtů bylo rovných pouze při pohledu shora. Zelené sice byly, ale slovo travnaté váhám použít. Navíc jsou na sebe nahňahňané tak, že nezřídka se stane, že míčky odletí na sousední kurt a výměna se tam musí opakovat. Aby se hra přerušila pro déšť, musí pršet už celkem vydatně. O takovém tom automatickém pípacím rozhodčím, co hlásí auty na podání si mohou nechat jen zdát. Namísto toho je tam čárová rozhodčí s počítám taky čtyřmi dioptriemi.
Přes tyhle překvapující nedostatky se tam odehrával opravdu profesionální tenis. A to mi můžete věřit, já tomu totiž rozumím. Sympatické je, že diváci jsou vpuštěni do bezprostřední blízkosti kurtů a mohou se po areálu pohybovat jak se jim zlíbí. Že je rozdíl mezi holčičím a klučičím tenisem jsem z televize věděl už dřív. Teď vím, že jde o úplně jiné sporty. To ale neznamená, že bych si procházejíce kolem kurtů, kde do sebe řezaly holky, nedával dobrý pozor, aby mě něco netrefilo. Člověk jenom kouká, kde se to v těch sedmnáctiletých holkách bere.