Luboš odjel do Anglie, a teď tam pracuje a bude nám odtamtud psát.

Cítím povinnost alespoň zběžně popsat mé první dny zde v Londýně. Píšu to proto, abyste se mě jednotlivě neptali mailem. Tady to shrnu jasně a všem.
Ubytování jsem měl zkraje zajištěné u Míšy, kamarádky mé ctěné sestry. Měl jsem se tam jako v bavlnce. Teplé večeře, vlastní pokoj, zahrádka a z druhé strany park. Nevýhoda, která se ukázala jako zásadní, byla ta, že do práce to bylo pěkně z ruky a přes centrum. Každodenní cestování přes „Zone 1“ leze nejen do peněz, ale taky pěkně na nervy, o času nemluvě. Do práce jsem přicházel často už dost vyřízenej. O londýnském metru tu možná ještě něco zazní a nic moc pozitivního to nebude. Takže poté, co jsem se jednou dostal do metra až na čtvrtý pokus (ano, tady se ráno stojí fronta i na metro), jsem usoudil, že takhle to dál nejde a že se musím přestěhovat.
Současné ubytování jsem našel celkem rychle a měl jsem asi veliké štěstí. Bydlím s Angličanem, Francouzem, Francouzkou a Nigérijcem. Všichni se po třech týdnech soužití jeví jako normální. Pokoj mám malinkej, ale stačí. Na ulici si připadám jako někde v Kalkatě, „nativního“ Angličana aby člověk pohledal. Dostatečně přesně se dá poloha mého bydliště vyjádřit takto: Pokud poletíte z Prahy na Heathrow, vemte si padák a vyžádejte si místo u nouzového východu. Před přistáním, cca ve výšce 150 metrů, otevřete nouzový východ a vyskočte.
S trochou šikovnosti a štěstí přistanete na naší zahrádce.
Pozn. Platí při západním proudění a pro severní runway.
Někdy v budoucnu se tu objeví obrázky z naší zahrádky.

co bude obsahem tohoto blogu je myslím dostatečně zřejmé z jeho URL.
Ti z vás, kteří doposud nebyli znalí situace, v tomto okamžiku už vědí všechno a znuděně tyto stránky opouští.
Těm co zůstanou bych rád neformálně přiblížil to, co mi přijde aspoň trochu zajímavé, nedejbože vtipné. Budu to dělat tak dlouho, dokud mě to bude bavit a někdo to bude číst.
Neberte prosím tohleto jako projev nějaké sebestřednosti, myšlenka vzniku tohoto blogu nepochází ode mně. Má to na svědomí ten šprýmař, který si vymyslel to snadno zapamatovatelné URL a současně to celé hostí. Veškeré zásluhy, až na samotný obsah, patří jemu.