Cítím povinnost alespoň zběžně popsat mé první dny zde v Londýně. Píšu to proto, abyste se mě jednotlivě neptali mailem. Tady to shrnu jasně a všem.
Ubytování jsem měl zkraje zajištěné u Míšy, kamarádky mé ctěné sestry. Měl jsem se tam jako v bavlnce. Teplé večeře, vlastní pokoj, zahrádka a z druhé strany park. Nevýhoda, která se ukázala jako zásadní, byla ta, že do práce to bylo pěkně z ruky a přes centrum. Každodenní cestování přes „Zone 1“ leze nejen do peněz, ale taky pěkně na nervy, o času nemluvě. Do práce jsem přicházel často už dost vyřízenej. O londýnském metru tu možná ještě něco zazní a nic moc pozitivního to nebude. Takže poté, co jsem se jednou dostal do metra až na čtvrtý pokus (ano, tady se ráno stojí fronta i na metro), jsem usoudil, že takhle to dál nejde a že se musím přestěhovat.
Současné ubytování jsem našel celkem rychle a měl jsem asi veliké štěstí. Bydlím s Angličanem, Francouzem, Francouzkou a Nigérijcem. Všichni se po třech týdnech soužití jeví jako normální. Pokoj mám malinkej, ale stačí. Na ulici si připadám jako někde v Kalkatě, „nativního“ Angličana aby člověk pohledal. Dostatečně přesně se dá poloha mého bydliště vyjádřit takto: Pokud poletíte z Prahy na Heathrow, vemte si padák a vyžádejte si místo u nouzového východu. Před přistáním, cca ve výšce 150 metrů, otevřete nouzový východ a vyskočte.
S trochou šikovnosti a štěstí přistanete na naší zahrádce.
Pozn. Platí při západním proudění a pro severní runway.
Někdy v budoucnu se tu objeví obrázky z naší zahrádky.